Kolik ETF do portfolia — proč často stačí jedno

Pro většinu dlouhodobých investorů stačí jediné široce diverzifikované globální akciové ETF — to už samo o sobě drží zhruba 1 500 až 4 000 firem napříč desítkami zemí a odvětvími. Přidávat další fondy má smysl jen tehdy, když přinášejí něco, co první fond neobsahuje (jiná třída aktiv nebo vědomá úprava vah), ne jen „víc fondů pro pocit jistoty”.

Proč může stačit jen jedno ETF?

Jedno globální akciové ETF obsahuje obrovský počet firem napříč regiony — diverzifikace je tím vyřešena už uvnitř fondu, ne počtem fondů.

Konkrétně: celosvětový index jako FTSE All-World drží přibližně 3 700 akcií, MSCI ACWI kolem 2 500 a MSCI World (jen rozvinuté trhy) zhruba 1 500. Jedna transakce vám tak dá expozici na americké technologické giganty, japonské výrobce, evropské banky i středně velké firmy — vše v jednom fondu, typicky s TER pod 0,25 % ročně.

Smyslem diverzifikace je nedržet osud portfolia v rukou pár firem. Globální index tento cíl plní v jednom nákupu: vlastníte malý podíl ve velkém množství společností z mnoha zemí. Přidat druhé akciové ETF, které drží do velké míry tytéž firmy, diverzifikaci nezvýší — jen rozdělí stejnou expozici na dvě pozice.

Přidává více ETF víc diverzifikace?

Ne automaticky. Pokud se dva fondy obsahově překrývají, druhý fond nepřidává diverzifikaci — přidává jen administrativu.

Klasický příklad zbytečného překryvu je globální ETF plus samostatné ETF na americký velký index: dvě ETF na „různé” indexy mohou mít 70–90 % překryv, protože americké firmy už v globálním fondu tvoří velkou část. Druhý fond tak hlavně zvyšuje váhu USA, nerozšiřuje záběr. Rozdíl mezi světovým a americkým indexem rozebírá jak vybrat ETF. Skutečnou diverzifikaci přidá až aktivum s odlišným chováním, ne další akciový fond na podobné firmy.

Kolik reálně přidá překrývající se druhý fond?

Velmi málo. Když je nový fond z velké části totožný s tím, co už držíte, jeho příspěvek k výsledku portfolia je marginální.

Spočítejte si to na modelu: dejme tomu, že druhému fondu dáte 10 % portfolia a ten bude o 2 procentní body ročně překonávat váš zbytek. I po 20 letech přidá takový fond k celkové hodnotě portfolia jen jednotky procent — protože pracuje jen s desetinou kapitálu a „nadvýkon” se počítá pouze z ní. Reálně přitom dva podobné akciové fondy mají korelaci blízkou 1, takže žádný systematický nadvýkon nečekejte. Závěr: pokud druhý fond drží v zásadě totéž, neřešíte výnos ani riziko — jen si přidáváte práci.

Jediný racionální důvod držet dva fondy na stejné aktivum je riziko emitenta: kdyby se vydavatel jednoho fondu dostal do potíží, máte kapitál rozložený mezi dva poskytovatele. U velkých UCITS fondů s odděleným majetkem je to ale spíš teoretická obava než praktická potřeba.

Kdy dává smysl druhé (nebo třetí) ETF?

Druhé ETF dává smysl, když přidává něco strukturálně jiného — typicky jinou třídu aktiv nebo vědomou úpravu regionální či faktorové váhy.

Obhajitelné důvody pro více fondů:

• Jiná třída aktiv — například dluhopisové ETF jako stabilizační složka vedle akciového jádra. Akcie a dluhopisy se chovají odlišně: v dobách turbulence dluhopisy zpravidla klesají méně. Přidat je znamená vědomě snížit volatilitu za cenu nižšího dlouhodobého výnosu — mění to charakter portfolia, ne jen jeho rozsah.
• Pokrytí rozvíjejících se trhů — MSCI World pokrývá jen rozvinuté trhy; Čínu, Indii ani Brazílii tam nenajdete. Buď zvolíte FTSE All-World (zahrnuje je přímo), nebo kombinaci MSCI World + MSCI Emerging Markets.
• Vědomá úprava vah — chcete cíleně vyšší podíl konkrétního regionu nebo faktoru (small cap, value), než dává globální index. Legitimní, ale pokročilé rozhodnutí — ne výchozí bod pro začátečníka.
• Daňový nebo měnový důvod — volba varianty/měny fondu z konkrétního praktického důvodu, ne nahodile.

Pokud žádný takový důvod nemáte, druhý překrývající se akciový fond portfolio spíš zkomplikuje.

Jak počet ETF souvisí s alokací?

Počet ETF a alokace jsou dvě různé věci. Alokace — poměr akcií, dluhopisů a případně dalších tříd aktiv — je klíčové rozhodnutí, které určuje dlouhodobý výnos i volatilitu. Počet ETF je jen technická realizace této alokace.

Chcete 100 % akcií? Jedno celosvětové ETF tuto alokaci realizuje. Chcete 80 % akcií a 20 % dluhopisů? Potřebujete alespoň dvě ETF. Ale přidávání dalších ETF uvnitř akciové části (třetí, čtvrté ETF na různé regiony nebo sektory) většinou mění alokaci jen marginálně — a přidává komplexitu bez odpovídajícího přínosu. Začněte proto otázkou „Jaký poměr akcií a dluhopisů chci?”, ne „Kolika ETF to pokryji?”.

Jak vypadá jednoduché portfolio v praxi?

Nejčastější rozumné varianty pro začátečníka:

Portfolia ze čtyř, pěti nebo více ETF se vyskytují, ale pro začátečníka nejsou výchozím bodem. Složitost nese reálné náklady — a přínos čtvrtého ETF je marginální. Jak poskládat propracovanější vícefondové portfolio, rozebírají multi-asset ETF portfolia.

Jaká je cena „více fondů”?

Více fondů znamená víc rozhodnutí, víc rebalancování a víc transakcí — to jsou reálné náklady, finanční i časové.

S každým dalším fondem musíte hlídat cílové váhy, případně dokupovat a doplňovat, aby poměr seděl. Každá transakce může nést poplatek brokera a každý prodej při rebalancování je potenciální daňová událost. Jednoduché portfolio se proto snáz drží dlouhodobě — a dlouhodobá disciplína je u pasivního investování klíčová.

Proč na počtu fondů záleží i kvůli rebalancování?

Rebalancování je obnova cílového poměru aktiv poté, co ho vývoj trhů posune. Jedno akciové ETF se prakticky rebalancuje samo — správce fondu průběžně udržuje váhy v indexu a vy neděláte nic. Ve dvoufondovém portfoliu (akcie + dluhopisy) musíte jednou za čas zkontrolovat, zda je poměr stále cílový, a případně dorovnat novými příspěvky nebo malým přesunem.

Ve třífondovém portfoliu (globální akcie + rozvíjející se trhy + dluhopisy) se počet sledovaných poměrů zvyšuje — v okamžiku rebalancování rozhodujete o třech vazbách místo jedné, a každé rozhodnutí je příležitost pro chybu nebo prokrastinaci. Výzkum chování investorů ukazuje, že čím složitější portfolio, tím pravděpodobněji se rebalancování odkládá nebo neprovede vůbec — a cílová alokace se nenápadně posune daleko od záměru.

Proč jednoduchost vítězí (i psychologicky)?

Složitost portfolia je behaviorální hrozba. Čím více fondů máte, tím víc je příležitostí sledovat každý zvlášť, porovnávat je navzájem a — ve chvíli, kdy jeden zaostává — být v pokušení ho prodat nebo přesunout váhy.

Studie investičního chování opakovaně ukazují, že investoři s jednoduchými portfolii si v průměru vedou lépe než ti se složitými — nikoli proto, že by byla jednoduchá portfolia ekonomicky nadřazená, ale proto, že se v nich méně zasahuje. Každý zásah — prodej, přesun, taktická změna — nese transakční náklady, daňové důsledky a riziko špatného načasování. Jedno ETF je navíc snáze pochopitelné pro vaše budoucí já i pro partnera nebo dědice.

Jak tedy o počtu ETF rozhodnout?

Začněte od otázky „co každý další fond přidává”, ne „kolik fondů mít”. Pokud nový fond nepřidává jinou třídu aktiv ani vědomou úpravu vah, pravděpodobně ho nepotřebujete.

Praktické vodítko: jedno globální akciové ETF je plnohodnotný start; druhý fond přidávejte jen s konkrétním důvodem, který umíte pojmenovat. Počet fondů není známkou propracovanosti portfolia — srozumitelnost a udržitelnost strategie ano.

Časté otázky

Článek je vzdělávací, ne investiční doporučení. Vhodná struktura portfolia závisí na vašem horizontu, cílech a toleranci rizika.

Kam dál?

Přehled všech témat k ETF najdete na /etf/. Jak poskládat propracovanější vícefondové portfolio, rozebírají multi-asset ETF portfolia; zda volit jeden fond nebo skládat z akcií, řeší ETF vs jednotlivé akcie.

Jan Pospíšil

Zakladatel Finzi · investor

Jan investuje přes patnáct let a postupně si prošel většinou přístupů — od day tradingu přes akcie a fondy až po dlouhodobé pasivní investování do ETF a DIP. Na Finzi tuto zkušenost převádí do nástrojů a obsahu počítaných podle českých pravidel.

Více o autorovi →