Inflace vs reálný výnos spořicího účtu

Inzerovaná sazba na spořicím účtu je hrubá. Kolik vám reálně zůstane v kupní síle, řekne až výpočet zohledňující dvě další proměnné, daň z úroku a inflaci. Tento návod ukazuje, jak výpočet provést přesně (Fisherův vzorec) i zjednodušeně, a kdy je každý postup dostatečný.

Co jsou „nominální“ a „reálný“ výnos?

Nominální výnos je hrubá sazba inzerovaná bankou. Reálný výnos je to, co vám skutečně zůstane v kupní síle po zaplacení daně z úroku a po odečtení inflace. Tato dvě čísla mohou mít i opačné znaménko v jednom roce.

Nominální sazba je marketingové číslo, banka jím komunikuje, kolik přidá k vašemu vkladu před jakoukoli srážkou. Je to vstup do výpočtu, ne výsledek.

Reálný výnos je výsledek po dvou odečtech: nejdřív daň z úroku (banka ji typicky strhne automaticky srážkovou daní), pak inflace (snižuje kupní sílu peněz). Teprve výsledek říká, zda peníze rostou v kupní síle, nebo naopak ztrácejí.

Praktický příklad logiky (kvalitativně, bez konkrétních čísel): pokud banka inzeruje sazbu X, srážková daň ji sníží na X′, a inflace Y odebere ještě další část. Pokud Y > X′, reálný výnos je záporný, i když zůstatek na účtu nominálně rostl.

Jak přesně spočítat reálný výnos? Fisherův vzorec

Přesný (Fisherův) vzorec zohledňuje, že úrok a inflace nepůsobí lineárně, ale skládají se multiplikativně: reálný výnos = (1 + čistý úrok) / (1 + inflace) − 1. Pro malé hodnoty se výsledek blíží zjednodušenému lineárnímu odhadu.

Vzorec po kroce:

1. Čistý úrok po dani = nominální sazba × (1 − sazba daně z úroku). Příklad logiky: pokud nominální sazba je 5 % a daň z úroku 15 %, čistý úrok = 5 % × 0,85 = 4,25 %. (Konkrétní sazbu daně ověřte u Finanční správy, sazba se může legislativně měnit.)

2. Reálný výnos = (1 + čistý úrok) / (1 + inflace) − 1. Příklad logiky: pokud čistý úrok = 4,25 % (= 0,0425) a inflace = 3 % (= 0,03), pak reálný výnos = 1,0425 / 1,03 − 1 ≈ 1,2 %.

Fisherův vzorec je přesnější, protože respektuje, že inflace neubírá z původní jistiny, ale z hodnoty peněz včetně úroku, peníze se zhodnocují a zároveň ztrácí kupní sílu paralelně, ne sériově.

Zjednodušený vzorec, kdy stačí?

Pro běžné rozhodování stačí lineární odhad: reálný výnos ≈ nominální sazba − daň z úroku − inflace. Pro malé hodnoty (do několika procent) se výsledek od Fishera liší jen v řádu desetin procentního bodu.

Logika: pokud nominální sazba je 5 %, daň z úroku 0,75 procentního bodu (= 5 % × 15 %) a inflace 3 %, pak zjednodušený odhad = 5 − 0,75 − 3 = 1,25 %. Fisherův přesný výsledek = 1,2 %. Rozdíl je v praxi zanedbatelný.

Kdy použít přesný (Fisherův) výpočet:

• Při srovnání více produktů, kde rozdíl několika desetin procenta může rozhodnout.
• Při vyšších sazbách (např. termínovaný vklad nad 5 %) nebo vyšší inflaci (nad 5 %), kdy se lineární odhad odchyluje výrazněji.
• V akademických nebo daňových analýzách.

Kdy stačí zjednodušený výpočet:

• Pro běžné rozhodnutí „kterou banku zvolit”, pořadí se obvykle nezmění.
• Pro rychlý odhad reálného výnosu z hlavy.
• Při komunikaci čísel laikům.

Přesné sazby daně z úroků se mohou měnit, pro aktuální informace ověřte platnou legislativu nebo se poraďte s daňovým poradcem.

Rychlá tabulka: reálný výnos podle sazby a inflace

Tahle „ready reckoner“ tabulka ukazuje přibližný reálný výnos po dani podle nominální sazby (řádky) a inflace (sloupce). Hodnoty počítají s čistým úrokem po srážce a Fisherovým vztahem; jsou ilustrativní, sazbu daně i aktuální inflaci si ověřte. Záporné hodnoty znamenají ztrátu kupní síly.

Čtení tabulky: i nadprůměrná nominální sazba (např. 5 %) skončí v reálném vyjádření v záporu, jakmile inflace vystoupá k 5 %. Naopak při nízké inflaci (2 %) stačí k mírně kladnému reálnému výnosu sazba kolem 3 %.

Na delším horizontu se efekt skládá: roční reálný výnos −1 % znamená po pěti letech ztrátu kupní síly zhruba 5 % (přibližně, kumulativně). Proto je u peněz, které nebudete roky potřebovat, reálný výnos podstatnější než nominální sazba na první pohled.

Co když je reálný výnos záporný?

Záporný reálný výnos nastává, když inflace převyšuje čistý úrok po zdanění, kupní síla peněz klesá, přestože nominální zůstatek roste. Neznamená, že vám banka strhla peníze, ale že za stejnou částku si po roce koupíte méně.

V Česku tato situace opakovaně nastala, typicky v obdobích vysoké inflace (nedávný příklad: 2022–2023, kdy inflace překračovala 10 % a nominální sazby spořicích účtů byly výrazně nižší). Reálný výnos většiny spořicích účtů byl v tomto období hluboko záporný i přesto, že nominální sazby vzrostly.

Co s tím:

• Spořicí účet má smysl i při záporném reálném výnosu, pokud potřebujete likviditu (pohotovostní rezerva) nebo krátkodobé uložení peněz. Záporný reálný výnos je tehdy „cena za pohodlí a jistotu”, ne hrubá chyba.
• Na dlouhý horizont (nad 5 let) spořicí účet kupní sílu nezachová. Pro dlouhodobé cíle slouží spíš ETF a investice, viz spořicí účet vs ETF.
• Pokud máte velkou hotovostní rezervu, zvažte rozdělení: pohotovostní část na spořicí účet, zbytek do fondu peněžního trhu nebo dluhopisového ETF s krátkou splatností.

Jak číst nabídku banky s tímto vědomím?

Inzerovaná nominální sazba je vždy „před daní a před inflací“. Při srovnání bank ji použijte jako vstup, ne jako výsledek. Skutečná hodnota produktu se ukáže až po zohlednění daně, inflace a podmínek získání sazby.

Tři otázky, které si položit u každé nabídky:

1. Je inzerovaná sazba dosažitelná pro mou situaci? Často je strukturovaná jako základní + bonusová složka s podmínkami (aktivní účet, obrat, strop vkladu).
2. Kolik z toho mi zůstane po dani? Zjednodušeně: nominální × (1 − sazba daně). Daň z úroku banka typicky strhává automaticky.
3. Jaká je aktuální roční inflace? Najdete na webu ČSÚ nebo ČNB. Tu odečtěte (nebo dosaďte do Fishera), výsledek je reálný výnos.

Související čtení: úrok po zdanění spořicího účtu, inflace a spořicí účet, repo sazba ČNB a úroky na spořicím.

Tento text je orientační a nepředstavuje daňové ani investiční poradenství. Konkrétní daňovou sazbu, aktuální inflaci a podmínky bank ověřte u primárních zdrojů uvedených ve Zdrojích.

Jan Pospíšil

Zakladatel Finzi · investor

Jan investuje přes patnáct let a postupně si prošel většinou přístupů — od day tradingu přes akcie a fondy až po dlouhodobé pasivní investování do ETF a DIP. Na Finzi tuto zkušenost převádí do nástrojů a obsahu počítaných podle českých pravidel.

Více o autorovi →